ZIMNÍ SKIALPOVÉ RHM 2008 FRANCIE PYRENEJE
Moje první účast na RHM (mezinárodní sraz horolezkyň) byla v roce 2000 ve Vysokých Tatrách. Úžasné poznání nových lezkyň, společné lezení a zjištění, jak schází znalost cizího jazyka, jiného, než toho rodného a ruského. Časem jsem zjistila, že se pořádají nejenom letní setkání, ale i zimní s lezením v ledu a zimní lyžařské na skialpových lyžích.
Poté co se mi dostalo první info o RHM-ski 2008 v Pyrenejích mailem, proběhly desítky mailů mezi mnou a Monikou ( Francouzka, s kterou se znám od Tater 2000 ) a bylo rozhodnuto, udělala jsem vše pro to, abych mohla odjet. To byl začátek mého dobrodružství. Odjíždím, myslící si, že fyzicky připravena, s chabou znalostí angličtiny, s materiální výbavou do zimních hor - lyže+pásy, hůlky, sonda, lopata, mačky, pípák, přilba, lékárnička, strávit týden do společnosti 8 Francouzek a 1 Švýcarky.. Cizinky brzy pochopily, jak jsem na tom s řečí, ale snažily se jako já, alespoň abych pochopila důležité věci, co nebylo důležité, nebylo třeba řešit.
Sjíždíme se v sobotu 5.4.2008 v Ouzousu, 13 km od Lourd v domě Annick. Nedělní ráno odjíždíme asi 30km do údolí MARCADAU a jdeme 2,5h. na skialpových lyžích na horskou chatu WALLON (1865m), počasí je ukázkové, a tak po ubytování a malé svačince z vlastních zásob stoupáme na výlet, na masív La Carninouere na vrchol Si Ouest (2509m). Tak jak to na vrcholcích bývá za krásného počasí - vrcholové focení, dobrůtka, příprava lyží a bot na sjezd zpět do doliny. Jedu si svým pomalým tempem, až s přehnanou opatrností, ale když vidím, jak Izabela po pádu naříká na koleno a druhý den ji čeká návrat do Paříže vrtulníkem, nechci riskovat.
Cílem dalšího dne je sedlo Col de Aragon (2808m), sedlo je na hranicích Francie a Španělska. Stoupáme v mrazu krásným slunečným ránem, kolem potoka, kolem jezer, která jsou momentálně pod sněhem. Na větší převýšení odepínáme lyže, oceňuji půjčený batoh od Ťéši, na který je mohu pohodlně umístit, a asi 100m výškových stoupáme do většího větru. Sníh je sfoukaný na led, nasazujeme železa na lyže a stoupáme do sedla. Holky pokračují na vrchol Pic de Cambales (2965m), kde je to dost ledovaté. Já s Monikou volíme pro zhoršující se počasí a moji pomalost sjezd do doliny. V sedle dost fučí, fotíme španělské Pyreneje, sundáváme s opatrností železa a pásy z lyží, aby neuletěly ve větru do doliny. Pod sedlem jedu opět s respektem k expozici terénu, v dolních a mírnějších pasážích si to opravdu užívám i toho, že kromě nás dvou tu nikdo není. Na holky čekáme až u potoka, kde dáváme svačinku, fotíme je, jak perfektně sjíždějí, aby ne, je mezi nimi několik instruktorek lyžování, ale to už začíná padat mokrý sníh. U chaty spíš prší a neustává vítr. Předpověď počasí není dobrá a opravdu celou noc prší s velkým nárazovým větrem.
Ráno se rozhodujeme zůstat ještě jednu noc na chatě Wollon a pak se uvidí. Stoupáme za chumelení s deštěm do sedla Col de Farche(2664m). Lyže těžknou mokrým sněhem, který se lepí na pásy, což je dost nepříjemné. Pod sedlem je už suprový sníh, i slunce se ukáže, takže sjezd
v horních partiích ze sedla nemá chybu. Noc opět celá v dešti a větru.
Ranní dlouhé rozhodování, co dál. Instruktorky v počtu 4 jdou přes sedla Arratille(2528m) s traverzem do sedla Col de Mulets(2591m) na chatu Oulettes de Gaube. Naše 5-ti členná skupina slabších volí ústup dolinou. Dvoudenním deštěm hodně sněhu zmizelo, musíme dost lyže nést. Zbytek dne si užíváme ve slunci s focením, koupáním v termálních lázních, posezením u kávy i odměněním se pivem v hospůdce v Lurdách.
Přespíme v domě Annick a holky vymýšlejí výlet na Le PIC du CABALIROS(2334m), na který se díváme přímo ze zahrady, a můžeme si vybrat, zda se postavíme pod kvetoucí jabloň či kvetoucí olivovník. Autem se přibližujeme k horám a nejdříve s lyžemi na zádech vycházíme do kopců. Je to zpočátku spíš hledání sněhu, kličkujeme mezi keříky tújí a vřesu po cestičkách vyšlapaných od koz a ovcí, až můžeme jít souvisle na lyžích. Počasí se horší, mlha, chumelí, a tak posledních 30m na vrchol vystoupí jen Monika a Bernarda. My ostatní chystáme lyže na sjezd. Níže svítí slunce, ale k autu docházíme za prudkého deště, jak dosedneme do auta, zase slunce. No je apríl, dnes byl, alespoň tady ukázkový. Večer se scházíme v domě u Annick s holkami, co šly přes sedla. Povídání, večeře, hodnocení celé akce. V noci začíná pršet a vydrží celý den, který trávíme v autě Moniky cestou ke Grenoblu, do St Joseph-de-Riviere, kde bydlí. Mám odpočinkový den na to, abych si vše urovnala v hlavě, uvědomila si, jak to bylo úžasné, víc trénovat fyzičku i cizí jazyk a nebát se vyjít vstříc dalším obohacujícím dobrodružstvím a věřím, že na RHM-ski2009 nepojedu z Čech sama.